Vojáci v Berouně

znak Beroun pruhl 1Po celý středověk bývali během válek v Berouně ubytováni vojáci. Ti byli rozmístěni po městě v domech měšťanů. Beroun sloužil pouze jako místo jejich dočasného pobytu.

Dne 24. října 1870 přišla do Berouna 7. baterie od 10. dělostřeleckého pluku o síle 66 mužů, z toho desátník, nadporučík, poručík, 2 šikovatelé, 8 desátníků + 106 koní, ostatní vojáci a koně byli ubytováni v Králově Dvoře a Počaplích. V opuštěném piaristickém klášteře byla vojenská kancelář a kuchyně. Bydlel tam 1 šikovatel.

V květnu roku 1873 je v Berouně ubytován 34. prapor zeměbrany pod vedením majora Prošíka.

Pravidelně na jaře a na podzim se konala cvičení, kdy se scházeli branci ze 3 hejtmanství: Hořovického, Rakovnického, Smíchovského. Přes 800 vojáků. Protože nejsou kasárna, vojsko bylo ubytováno v domech měšťanů.

Vznik města Berouna, jako posádkového města, je datován k 8. září roku 1884. Tohoto dne se zde uložil štáb a jeden prapor 88. C a K pěšího pluku. Mužstvo bylo ubytováno v domech občanů města, štáb nalezl azyl v patře budovy restaurace, která byla situována v Pražské ulici před mostem přes řeku Berounku.

Tato situace se však brzy stala neúnosnou. Obecným zájmem bylo, aby pluk nalezl vlastní ubytovací zařízení.

2. září roku 1886 byl tedy radou města Berouna schválen dekret číslo 21-16, na jehož základě se dne 9. září 1886 začali v ulici Do Brdatek budovat první vojenské budovy.

Více o historii kasáren se dozvíte v samostatném článku "Historie kasáren".

Kasárna byly dokončena v roce 1889. Zásoba vojenského střeliva je uschována na vrchu Šibenci na Závodí, kde se také cvičilo. Za ubytování vojáků platí státní správa 11.000 zlatých ročně.

 kasarna1

 

Vojáci v Berouně jako nezvaní hosté

Dne 1. dubna 1421 za velkého krveprolití dobili město husité pod vedením Jana Žižky. Pak se kupodivu skoro 200 let Berounu vojenské oddíly vyhnuly.

V 17. století si město vojáků užilo dosyta. Smutnou ukázkou pohrom, které město v budoucnu čekaly, bylo přepadení a vyplenění Berouna 13. února 1611 pasovským vojskem, které zde hospodařilo 26 dnů. Při odchodu vojáků pasovského biskupa muselo město sáhnout hluboko do městské pokladny a vojáky vyplatit.

Zakrátko vypukla třicetiletá válka. Po celou dobu jejího trvání muselo město živit oddíly armád, a nerozhodovalo, zda to byli "soldáti" císaře, saského kurfiřta nebo švédské koruny. Všichni vymáhali peníze, potraviny a rabovali majetek. V roce 1631 hospodařili ve městě Sasové. Ty pak vystřídala ve stejném roce císařská posádka. Docházelo k záměrnému ničení majetku měšťanů. V roce 1632 nechal císařský plukovník hrabě Jiří Fridrich Šlik vypálit obě předměstí, aby se císařští mohli lépe bránit saskému vojsku. Sasové se sice města opět nezmocnili, ale poplenili jeho okolí. Až v roce 1634 jim padl Beroun do rukou a následovalo obvyklé olupování obyvatel a vymáhání výpalného. Vpád švédského vojska v roce 1639 pod vedením generála Banera překonal všechny hrůzy, které obyvatelé Berouna od vojáků zkusili. Švédové dne 24. října město vydrancovali, bitím vymáhali na měšťanech ukryté cennosti. Velká část ožebračených Berouňanů před nimi raději utekla do křivoklátských lesů. Tyto pohnuté události vylíčil ve své písni "O vyplundrování města Berouna od lidu Panýrovského" berounský měšťan Daniel Erasmus Račínský.

Obraz Berouna po třiceti letech válečného běsnění byl neutěšený. Ze 242 domů jich bylo 129 pustých a pouze 83 obyvatelných. V soupisu poddaných podle víry z roku 1651 je uvedeno, že měl Beroun 415 duší. Odhaduje se, že město před válkou obývalo asi 1350 až 1400 lidí. Přes 100 let trvalo, než se město vzpamatovalo z ran této války.

Po sto letech navštívili Beroun opět vojáci. V roce 1741 obsadila město armáda francouzského krále a oddíly bavorského kurfiřta. Vojáci se chovali podstatně slušněji než Sasové a Švédové za třicetileté války, ale jejich pobyt zatěžoval městské finance. V následujícím roce bylo v Berouně poměrně rušno. Jak poznamenává současník: " Naše město bylo na stálém soužení a nepokoji. Napřed bylo armádou francouzskou i bavorskou naplněno, potom sedmkrát tudy šla vojska brzy naše, brzy nepřátelská".

Soužení měšťanů bylo dovršeno vpádem Prusů v roce 1744. Ti postavili baterie na kopci Herinky a ostřelovali město. Beroun sice nedobyli, ale dělostřelbou způsobili městu škodu.

Na přelomu 18. a 19. století se ve městě nacházelo opět cizí vojsko, tentokrát spojenecké ruské, které táhlo proti Napoleonovi. I když za napoleonských válek byli ve městě jen domácí nebo spojenečtí vojáci, zavlekli sem řadu nakažlivých nemocí.

V průběhu prusko - rakouské války v roce 1866 byl Beroun okupován pruským vojskem. I tuto "návštěvu" muselo město zaplatit ze svých financí.

Ve dvacátém století byla v Berouně německá armáda a dvakrát sovětská, která poprvé v roce 1945 byla vřele vítána, ale v roce 1968 už nikoli.

 beroun kasarny cak pes pluku c88 a

 

1. světová válka (1914 - 1918)

Na začátku srpna roku 1914 odešel z města 88. regiment zeměbrany a nastoupil na severní frontu proti Rusku v počtu přibližně 4000 mužů. Během 2 let z nich žádný nepřežil.

Průběžně byli posíláni na frontu noví vojáci. Od 27. března 1916 se za nimi do Szolnoku odebralo 28 transportů (Marsch Bataillonen).

V Berouně zůstala jen oddělení pro strojní pušky, kterých bylo přibližně 15 a skládala se z 50 - 100 mužů. I tato oddělení odešla roku 1915.

V noci 28. října 1918 byl proveden vojenský převrat nadporučíkem V. Waltrem a vojenským lékařem nadporučíkem Dr. R. Rusem. Ti ozbrojili jednoroční dobrovolníky pohotovými zbraněmi ze skladiště, přepadli kasárna, zatkli inspekčního důstojníka a odzbrojili pohotovost. Okamžitě pak vyzbrojili další spolehlivé vojíny a obsadili telefonní a telegrafní úřad, skladiště, nádraží a důležité objekty. Kasárna byla obsazena silnou stráží.

Dne 7. listopadu 1918 převzal velení u náhradního praporu major R. Slapnička a začal ihned organizovat vlastní náhradní prapor. 38. pěší pluk vznikl z bývalého rakousko - uherského 88. pěšího pluku v době státního převratu - v den státního převratu byl 88. pěší pluk na ústupu v Albanii na jih od Skadaru. Číslo 38 obdržel při unifikaci zahraničního vojska s vojskem domácím v říjnu roku 1920.

Po celou dobu války duchovní správu pro posádku v kasárnách a vojenskou záložní nemocnici z ochoty a bezplatně prováděl děkan Václav Serch.

 

Období mezi válkami

V Berouně je doplňovací okresní velitelství 38. pěšího pluku a 1 prapor. Oblastní velitelství jsou okresy hořovický, příbramský, rokycanský, rakovnický, kralovický, podbořanský a žlutický.

Následující poválečná léta jsou vyplněna systematickou mírovou a organizační činností v armádě, směřující k vybudování pevné a spolehlivé obrany našeho státu a naší samostatnosti.

Důkazem o upřímných a přátelských vztazích obyvatel berounského kraje k armádě je darování plukovního praporu roku 1926 městem Berounem. Starosta města, ředitel obchodní akademie Bednář předal prapor ministru národní obrany gen. Ing. Drobnému se slovy: "Město Beroun odevzdává Vám, pane ministře, prapor pro pěší pluk 38 a věří pevně, že pluk s hrdostí a láskou přijme jej z rukou vašich a že statečně a čestně jej ponese vždy pro blaho všech občanů a státu."

Ve 30. letech probíhají stavební úpravy Masarykových kasáren. Roku 1932 je provedena přístavba budovy pro mužstvo III, kovárna a stáj pro nemocné koně.

6. března 1933 postoupí město bezplatně pozemky vojenské správě. Pozemek "Na Višňovce" je poskytnut pro stavbu muničního skladiště a kobky na pistolové rakety.

26. září 1935 nabývá platnosti smlouva uzavřená ohledně vojenského cvičiště na "Veselé".

Kasárna však časem pluku nepostačovala, proto město v roce 1936 začalo stavět nové. Po několika letech je dokončilo, to zde však již sídlil wehrmacht - naštěstí ne nadlouho.

 1936 situace nova kasarna

 

Souhrn útvarů dislokovaných v Berouně mezi válkami:
 1918 - 1939  Posádkové velitelství
 1919  Náhradní prapor 88. pěšího pluku
 1920 - 1939  38. pěší pluk
 1938  11. až 13. rota 1. pluku útočné vozby
 1918 - 1920  Vojenský správce tovární skupiny
 1918 - 1939  Doplňovací okresní velitelství
 1918 - 1921  Domobranecké doplňovací okresní velitelství
 1918 - 1919  Zeměbranecké doplňovací okresní velitelství

 

2. světová válka (1939 - 1945) a berounský odboj

hitlerBěhem války jsou v kasárnách ubytovaní němečtí vojáci.

Ke konci války roste obava Němců z kapitulace. Městem procházejí a jsou v něm ubytovány velké transporty tzv. "národních hostí", tj. Němců utíkajících před postupující Rudou armádou.

Německé jednotky se soustředily a uzavřely v kasárnách. Ve městě sílí vlna odboje, po výzvě městským rozhlasem se vojáci (dobrovolníci) shromažďují před budovou Sokolovny, jsou zapisováni a tvoří se hlídky a stráže. Poté do města přijel oddíl Vlasovců, kasárna jsou obklíčena a dán ultimátní požadavek ke složení zbraní. Němci v noci z 5. na 6. května složili zbraně a opustili kasárna zadem přes pole.

Podle pokynů majora Nováka a jeho štábu jsou stavěny první jednotky 38. pěšího pluku, jež se ubytovávají v nových kasárnách, kde jsou shromažďováni Němci a přisluhovači + "národní hosté".

7. května volá Praha o pomoc. Na popud poručíka Antonína Fršlinky zorganizována pomocná výprava dobrovolníků, kteří se začali scházet na nádvoří v nových kasárnách.

8. května Německo kapitulovalo, 9. května se dobojovalo i v Praze.

 

tank     auto

Období po válce

První poválečný rok 5. května 1946 se na berounském náměstí konaly oslavy 1. výročí květnového povstání a zároveň také proběhla slavnostní přísaha příslušného útvaru. V roce 1948 byly pronajaty pozemky "Za Šibencem" a dvora "Na Veselé" pro vojenské cvičiště.

 

Souhrn útvarů dislokovaných v Berouně po 2. světové válce:
 1945 - 1949  Posádkové velitelství
 1945 - 1949  Doplňovací okresní velitelství
 1951 - 1954  Okresní vojenské velitelství
 1954 - 2000     - Okresní vojenská správa
 2000 - 2003     - Územní vojenská správa
 1945  38. pěší pluk
 1945 - 1946     - 21. pěší pluk
 1946 - 1947     - 21. pěší prapor
 1947 - 1950     - 38. pěší prapor
 1950 - 1955     - 38. mechanizovaný pluk Sokolovský
 1955 - 1958     - 1. mechanizovaný pluk Sokolovský, Bělocerkovský
 1947 - 1948  rota VKPL 1
 1948 - 1950     - rota VKPL 5
 1948 - 1951  protiletadlový oddíl 185
 1958 - 1960  1. radiotechnická rota
 1959 - 1967  4. průzkumný dělostřelecký oddíl
 1967 - 1969     - 4. měřický dělostřelecký oddíl
 1960  1. armádní základna politicko-osvětových prostředků
 1960 - 1979  1. spojovací pluk (VÚ 1732)
 1979 - 1982  59. pluk dálkových spojů (VÚ 9967)
 1982 - 1991     - 59. spojovací brigáda dálkových spojů
 1992 - 1994     - 1. pluk dálkových spojů
 1994 - 2000     - 61. spojovací brigáda

 

Zpracoval Jirka



Prameny:

DVD Beroun posádkové město
Berounský uličník, Miloš Garkisch, 2003
Můj Beroun, Propagační materiál u příležitosti berounských oslav 10. a 11. září 2005
Československá lidová armáda v koaličních vazbách Varšavské smlouvy, (Historie československé armády 7),
    Jiří Bílek, Jaroslav Láník, Pavel Minařík, Daniel Povolný, Jan Šach, 2008
sl. Lada Schovánková - Městská knihovna Beroun
www.vojenstvi.cz