Pluk na Slovensku

 

28. října 1918 byl vyhlášen samostatný československý stát. Součástí Československa mělo být území Slovenska (tehdy Horních Uher), které dosud náleželo Maďarsku. Počátkem listopadu 1918 začalo docházet ke střetům mezi Maďary a československými vojenskými jednotkami.

2. prosince francouzský podplukovník Vyx, který byl přednostou vojenské mise Dohody v Budapešti, upozornil Maďarsko, že československá armáda byla uznána za součást dohodového vojska. Též upozornil na to, že Slovensko je součástí Československé republiky, která má právo vojensky obsadit území Slovenska a Maďarsko má povinnost odtud svá vojska stáhnout.

 

Odjezd pluku na Slovensko

Dne 23. března 1919 odjíždí I. polní prapor z Ústí nad Labem a 24. března velitelství pluku s II. polním praporem z Berouna na Slovensko. Cesta obou transportů vedla přes Prahu - Kolín - Pardubice - Česká Třebovou - Brno - Uherské Hradiště - Vlárský průsmyk, Teplou - Žilinu - Košice - do Moldavy na jih od Košic. Zde vstoupil pluk do východoslovenské armádní skupiny francouzského generála Hennocqua a převzal pohraniční službu v úseku moldavském. Ježto měl pouze dva prapory, byl jako III. prapor přidělen pluku prapor myslivců číslo 12.

Cvičení našeho vojskaV úseku moldavském nezdržel se pluk dlouho; již 14. dubna 1919 odjíždí na rozkaz velitelství východní skupiny vlakem do Košic a odtud nastupuje pěším pochodem cestu do Užgorodu. Cesta vedla přes Svidnicu - Sečovice - Pozdišovice - Zalužice - Krčavu do Užgorodu, kamž dorazil pluk dne 28. dubna v 17 hod.

V této době přebírá III. polní prapor, který zůstal v Čechách, pohraniční službu v severních Čechách v úseku Schönwald - Peterswald - Schrackenwald - Mohelnice - Bohosudov.

V Užgorodu se pluk nezdržel, nýbrž hned následujícího dne (29.4) pochodoval dále přes Korytňany - Surfy do Královského Chlumce obsadit demarkační čáru.

I. polní prapor zaujal úsek Bodrog - Vajdácska - Karos - Páczin - Nagy Rozvágy. Na pravém křídle navázáno spojení s oddíly 6. pěší divize, na levém křídle s přiděleným praporem myslivců číslo 12.

II. polní prapor zůstal jako plukovní záloha s velitelstvím pluku v Královském Chlumci.

Zde na demarkační čáře pobyl pluk do 12. května 1919 a nedošlo zde ke zvláštním událostem. Časem vysílány hlídky, mající za úkol kontrolu, zdali nařízení o odevzdání zbraní byla obyvatelstvem plněna.

Je třeba zmíniti se zde o tom, že v tomto čistě maďarském území přicházelo veškeré obyvatelstvo vojsku velmi laskavě vstříc a příchod československého pluku přijalo se zjevným povděkem, poněvadž maďarská Rudá garda, která musela ustoupiti před našimi vojáky za demarkační čáru, nezanechala zde právě dobré pověsti.

Dne 15. května 1919 na telefonický rozkaz východní armádní skupiny odevzdal pluk službu v úseku 74. pěšímu pluku a soustředil se v obci Veliká Dobroň, orientován k dalšímu přesunu na Podkarpatskou Rus.

K tomuto přesunu však nedošlo a v důsledku akcí maďarské Rudé armády u Miškovce přemístilo velitelství východní armádní skupiny pluk do Barci a Žebeše na jih od Košic, kamž dorazil 1. června 1919.



Boje na Slovensku

Jelikož se oba polní prapory pluku, tj. I. a II., od tohož okamžiku samostatně zúčastnily bojů v různých skupinách, budou jejich akce též odděleně líčeny. Jako prameny slouží polní deníky obou praporů z té doby.

I. polní praporCvičení našeho vojka

Dne 3. června 1919 ve 3 hodiny ráno obdržel I. polní prapor, ubytovaný v Žebeši, rozkaz ihned odejíti do Buzity a zaujmouti obranné postavení na výšinách Ortás. Tímto okamžikem přešel prapor do taktického svazku skupiny francouzského majora Rotona, skládající se z několika polních praporů různých pluků.

Prapor zaujal obranné postavení na zmíněných výšinách a v 8 hodin ráno odrazil první útok Maďarů, vedený od Růžového dvora a podporovaný dělostřelectvem a kulomety. Své postavení držel prapor až do 4. června 1 hodinu v noci, kdy byl vystřídán praporem 42. pěšího pluku a na rozkaz velitele skupiny stáhl se zpět jako záloha k obci Jánoku.

V noci ze 4. na 5. června došla zpráva kapitána Pekárka, velitele praporu 42. pěšího pluku, že jeho prapor na jih od Buzity byl přepaden a ustupuje směrem severním přes Reštu na Jánok. Na tuto zprávu nařídil velitel I. polního praporu kapitán Procházka obsaditi návrší Červený Hrunec trig. 305 a výšiny na západ od vesnice Rešty, a aby zajistil vlastní levé křídlo, vyslal hlídky přes tuto vesnici.

V 9 hodin byl nepřátelským dělostřelectvem připravován první útok s kopce Ortás proti našemu postavení. Potom v 10 hodin 30 minut započal první nepřátelský útok v síle jednoho praporu asi v šesti vlnách od obce Buzity proti naší 1. rotě. Tato nechala nepřítele podle rozkazu přiblížiti se až na 100 kroků, pak jej vzala do prudké palby kulometů a pušek a donutila jej k útěku s velkými ztrátami směrem k Buzitě.

V 11 hodin začal nový nepřátelský útok přímo z jihu proti koutu lesa na západ od vesničky Kány a nepříteli se podařilo vniknouti do této vesničky. Ihned poté podporována soustředěnou palbou kulometů z řečeného kouta lesa a z návrší trig. 305 zahnala 1. rota pod velením poručíka Alexia Scherkse nepřítele protiútokem, způsobila mu značné ztráty a ještě na velkou vzdálenost jej pronásledovala bočnou palbou. Při této akci byl poručík Scherks těžce raněn.

Zaměřovací věž v PodbrdskuV 15. hodin byl nasazen třetí útok nepřítele v síle asi dvou praporů proti návrší trig. 305 a vesnici Reště, podporovaný opět mohutnou dělostřeleckou palbou. I tento útok byl odražen a nepřítel opět přinucen ustoupiti s velkými ztrátami na Buzitu.

V 21. hodin podařilo se menšímu nepřátelskému oddílu vniknouti do části naší pozice mezi návrším trig. 305 a vesnicí Reštou. Protiútokem záložní čety 1. polní roty poručíka Gustava Hudce s trig. 305 směrem na Reštu a záložní čety 3. polní roty poručíka Jana Vítkovského z kopce západně Rešty severním směrem byl nepřítel opět zahnán a vlastní pozice opět obsazeny.

Dne 6. června ve 12 hodin vyrazil nepřítel k novému útoku frontálnímu proti vesnici Reště a návrší trig. 305, podporován opět dělostřeleckou palbou. Ani dnes se Maďarům nepodařilo získati úspěchy; jejich útok se zhroutil v palbě našich kulometů.

Ve 12 hodin 30 minut musel celý I. polní prapor a s ním celá skupina francouzského majora Rotona ustupovati směrem severozápadním. Nepřítel opakoval nejen frontální útok proti návrší trig. 305 a vesnici Reště, nýbrž zasadil také jeden nový prapor proti našemu levému křídlu. I. polní prapor bránil se proti útoku s obou stran do poslední chvíle až na nejkratší vzdálenosti, a ustupuje krok za krokem, od kopce ke kopci způsobil nepříteli nejen velké ztráty, ale umožnil tím i řádný ústup celé skupiny.

Asi kolem 14 hodiny byl znemožněn 1. a 3. polní rotě ústup přes János-Bodolov, poněvadž v té době byl již Jánok nepřítelem obsazen. Situace těchto dvou rot byla velmi kritická, ale obezřetností velitelů se jim podařilo probíti se směrem západním až do Turny nad Bodvou.

Do 19 hodin shromáždil se celý prapor v Moldavě, odkud pak ustupoval dále na Nižní Medzev. Ježto dosavadní velitel praporu kapitán František Procházka byl ustanoven velitelem nově utvořené skupiny, převzal velení I. polního praporu kapitán Šimon Mlnařík.

V těchto třídenních bojích utrpěl I. polní prapor následující ztráty:

  • 1 vojín mrtev,
  • 2 důstojníci raněni,
  • 59 mužů raněných a
  • 13 nezvěstných.

Dne 7. června 1919 obsadil I. polní prapor podle rozkazu velitele skupiny výšiny jižně obce Nižního Medzeva a organizoval se tu na místě k obraně. Nepřítel nepodnikal žádných ofenzivních akcí.

Druhý den poté, dne 8. června musel I. polní prapor následkem taktické situace u sousedů s celou skupinou ustoupiti přes Smolnickou pilu na Mníšek, kdež obsadil výšiny kóty 703, 899, 1121, 1147, 944 a 1155. V tomto obranném postavení zůstal až do 21. června, kdy byl vystřídán a přesunut do Krompachů a přidělen skupině podplukovníka Berana, od něhož dostal rozkaz zaujmouti obranné postavení na výšinách na jih od Krompachů, kóta 1030, 856 a 1054 Ostrý vrch. Prapor neměl ještě tyto pozice obsazeny, když nepřítel nasadil proti němu útok s velkou přesilou, takže po 1,5 hodiny trvajícím boji musel prapor ustoupiti až těsně ke Krompachům.

Dne 23. června ráno dostává I. polní prapor rozkaz od velitele skupiny podplukovníka Berana útočiti na postavení nepřítele na návrší kóta 1030 z jihozápadní strany. Současně měl jeden prapor 30. pěšího pluku zmocniti se výšiny kóta 882 a odtud podporovati velmi obtížný útok našeho praporu.

Ve 12 hodin 30 minut dobil I. polní prapor skvělým útokem výšiny kóta 1030, při čemž ukořistil 3 kulomety a množství střeliva. Záložní 3. polní rota ihned po dobytí zmínění pozice pronásledovala ustupujícího nepřítele dále. Asi 1000 kroků na jihovýchod od kóty 1030 narazila na nepřátelský záložní prapor 101. pěšího pluku. Po krátkém boji byl tento nepřátelský oddíl vržen zpět do údolí Gelnice, zanechav na místě 2 další kulomety.

V těchto bojích bylo ukořistěno celkem:

  • 5 kulometů,
  • 98 pušek,
  • 40 bedniček s naplněnými nábojovými pásy pro kulomety,
  • 5 velkých beden nábojů,
  • telefonní drát,
  • mnoho ručních granátů,
  • 2 vozy s chlebem,
  • 2 polní kuchyně s koňmi a části výstroje.

 

Ztráty I. polního praporu byly:

  • 1 mrtvý,
  • 12 raněných, mezi nimi kapitán Mlnařík a poručík Jeníček.

Ztráty nepřítele podle výpovědi čtyř zajatců byly veliké.

Dne 24. června ráno o 5. hodině bylo oznámeno uzavření příměří. Týž den odpoledne odešel prapor přes Krompachy do Spišských Vlachů, kde byl vzat opětně do svazku pluku, jehož velení převzal právě major italské legie Antonín Pavlík.


II. polní prapor

Budíček

Vrátíme se nyní k II. polnímu praporu do doby, kdy začaly boje s Maďary.

Dne 2. června 1919 ráno ve 3 hodiny byl u II. polního praporu v Barce (na jih od Košic) proveden poplach a prapor pochoduje přes Geču do Čaně, kde obsadil výšiny na východ od této osady s úkolem zadržeti vlastní vojska, ustupující od Miškovce. Zde den potom druhý poplach a prapor nastupuje na Ždaňu s rozkazem obsaditi most přes Hornád a silnice ze Ždaně do Nádoště, do Skároše a do Nižní Myšly.

Velitelství skupiny a úseku, v němž operuje II. polní prapor, přejímá francouzský major Bettesti.

Dne 5. června zaujal II. polní prapor obranné postavení v prostoru na východ od řeky Hornádu, na jih od kóty 546 a na východ od Abaújváru spojen na západě s 12 praporem myslivců, na východě s I. praporem 23. pluku francouzské legie.

Týž den odpoledne v 16 hodin útočí Maďaři za pomoci obrněného vlaku podél trati na Abaújvár a tím ohrožují z odhaleného pravého křídla (12. prapor myslivců) celou naši pozici. Proto dochází v 19 hodin 15 minut rozkaz k ústupu na Ždaňu. Příštího dne (6. června) ve 3 hodiny provádí II. polní prapor společně s praporem 23. pluku francouzské legie protiútok jižním směrem mezi Hornádem a tratí, ten se však nezdařil a proto v 9 hodin a 30 minut dán rozkaz k ústupu směrem Čaňu - Kokšov - Bakšu - Opátskou - Zdobu - Olčvar - Rozhanovice.

Následkem všeobecné taktické situace ustupuje 7. června II. polní prapor podle rozkazu přes Bretejovce - Chabžany do Ruských Peklan. Na poplašené zprávy, docházející z Obyšovců, že tam vnikli Maďaři, nařídil velitel praporu kapitán Frendl obsaditi výšiny na severozápad Od Ruských Peklan a vyslal průzkumné hlídky do Obyšovců.

Večer téhož dne útočí II. polní prapor marně na Obyšovce a příštího dne (8. června) ve 4 hodiny ráno útok opakuje. V 8 hodin Obyšovce dobyty a drženy až do 13hodin, kdy pod tlakem nepřátelské přesily prapor ustupuje přes Radačov - Bzenov - Rokycany - Sviniu na Bertotovce, kde v 21 hodin 30 minut obsazuje výšiny na východ od osady.

Dne 11. června v 3 hodiny ráno ustupuje sousední levá skupina francouzského podplukovníka Gillaina. Vlastní II. polní prapor kryje její ústup a zůstává v postavení v Bertotovců až do 10 hodin a pak ustupuje též přes Široké až ke Spišskému Podhradie.

Příští den (12.června) vrátil se prapor do Viteže a obsadil výšiny na východ Od Širokého a Viteže, následujícího dne dobývá útokem II. polní prapor zpět Bertotovců a Hendrichovců a dobyté pozice zesíleny částmi 21. pluku francouzské legie.

Dne 14. června provádí se reorganizace pozice; II. polní prapor přejímá pozice na jihovýchod od Bertotovců a spojuje tak náš úsek s 10. pěší brigádou. Téhož dne provádí asi v 17 hodin 5. polní rota výpad proti obci Německé Jakuboviany, dobývá jí a ukořisťuje kulomet a polní kuchyni.

Čištění pušekV následujících dnech od 15. - 19. června drží II. polní prapor své pozice a postupně je zlepšuje. Dne 16. června převzal velení II. polního praporu major italské legie Ant. Pavlík, pozdější velitel pluku. V příštích dnech chystal se s naší strany všeobecný útok na Hradisko - Chmiňany - Dubravu trig. 404, k němuž však pro nevyjasněnou situaci vlastní i nepřátelskou nedošlo.

Dne 21. června v 10 hodin ustoupilo pravé křídlo skupiny (III./81. polní prapor) a ve 14 hodin nařizuje velitel brigády ustoupiti směrem na Branisko. V 18 hodin dochází rozkaz generála Chaborda k postupu zpět na výšiny na východ od Širokého. Nástup vykonán ještě tu noc a v 6 hodin 30 minut (22.června) výšiny dobyty, při čemž 5. a 6. polní rota ukořistily po kulometu.

V tomto postavení zdržel se prapor až do vyhlášení příměří dne 24. června o 5. hodině ráno.

Potom byl II. polní prapor vystřídán III. polním praporem 18. pěšího pluku a odpochodoval do Spišského Podhradie, kde se opětně sešel s I. polním praporem, ubytovaným v sousední vesnici Spišských Vlachách.

Dne 27. června vykonal ve Spišských Vlachách přehlídku pluku velitel 6. pěší divize francouzský generál Chabord, který při té příležitosti dekoroval československým válečným křížem za statečnost:

  • kapitána Františka Procházku, velitele I. polního praporu,
  • podporučíka Malého,
  • četaře Vainara,
  • vojíny Schýbala a Sýkoru.

Při této přehlídce odevzdal generál Chabord I. polnímu praporu tzv. "praporek statečnosti", vyznamenání to celé jednotky za udatnost v bojích ve dnech 3. - 6. června u Rešty a Kány.

Pochvala uveřejněna v divizním rozkaze ze dne 20. června zněla:

 

I. polní prapor 88. pěšího pluku

Prvotřídní prapor, oživený silným duchem útočným. Byv napaden 5. června u Kány, odrazil pod velením kapitána Procházky nepřítele skvělým protiútokem. 6. června vzdoroval hrdinně na západ od Rešty útoku vedenému ohromnou přesilou a podporovanému 16 děly. Přes velmi vážné ztráty hájil půdu krok za krokem a připojil se ke konci dne ke skupině přes obtížné okolnosti.

    Podepsal: Generál Chabord v. r.
    Velitel 6. pěší divize

 

Dne 4. července obdržel kapitán Procházka, velitel I. polního praporu, prozatímní dekret československého válečného kříže od velitele východní slovenské skupiny generála Hennocqua s touto citací (pochvalou):

 

"Výborný důstojník, plné vůle, dne 5. června odrazil se svým praporem u Kány silný nepřátelský útok, odebral se sám do první linie, kde řídil osobně boj: příkladný vojsku svou udatností a energií. Napaden u Jánoku nepřátelským útokem byl ohrožen odříznutím od své skupiny. Přes to podařilo se mu udržeti svůj prapor v nejlepším pořádku. Nedbaje ztrát, které utrpěl, připojil se zase k své skupině.

    Podepsal: Generál Hennocque v. r.
    Velitel východní slovenské skupiny

 

Dodatečně cituje velitel 6. pěší divize generál Chabord tyto důstojníky a mužstvo pluku a udílí jim československý válečný kříž:

Kapitán Šimon Mlnařík, kapitán František Uhlík, nadporučík František Tesař, poručík Jan Pokorný, poručík Alexius Scherks, poručík Gustav Hudec, podporučík Hubert Fischer a podporučík Vítězslav Stockar, četař Václav Helebrand 1. roty, vojíni Josef Kesl, František Beranec, Miroslav Madlík 2. roty, svobodník Josef Stěpánek, voj. Václav Kulas 3. roty, desátník Jan Lisý I. kulometné roty a vojín Josef Nový 5. roty.

V severních Čechách zůstavený III. polní prapor je tou dobou neustále v pohraniční službě v úseku Schonwald - Peterrswald - Schreckenwald - Mariaschein.

Dne 5. června 1919 sestavuje náhradní prapor v Berouně IV. polní prapor, který již 16. června 1919 odjíždí z Berouna do Chropyně na Moravě. Celkový stav praporu byl poměrně nízký, pouze 8 důstojníků, 250 mužů a 2 kulomety, ale byl ještě během měsíce června doplněn záložníky ročníků 1894 - 1898, kteří byli zvláště povoláni do činné služby.

Dne 20. června 1919 byla u náhradního praporu v Berouně sestavena technická rota a odeslána dne 9. července za plukem na Slovensko.

Na střelniciIV. polní prapor v Chropyni na Moravě přišel do svazku nově se tvořícího 109. pěšího pluku který byl ve svazku tzv. skupiny generála Podhajského, zálohy to slovenské armády. Později byl náš IV. polní prapor v rámci 109. pěšího pluku přemístěn též na Slovensko do Cíferu u Trnavy. V Cíferu pobyl až do 15. září 1919, kdy byl na rozkaz vrchního velitelství československé branné moci rozpuštěn. Toto zrušení stalo se tím způsobem, že mužstvo mladších ročníků bylo odesláno k velitelství pluku toho času v Prešově, kde bylo rozděleno na I. a II. polní prapor. Mužstvo starších ročníků bylo odesláno k demobilizaci do Berouna.

Koncem měsíce června 1919 opustily I, a II. polní prapor své ubytovací stanice Spišské Vlachy a Spišské Podhradie a bylo obou téměř celý červenec použito k střežení demarkační čáry a neutrálního pásma, za tuto dobu prošly postupně těmito úseky:

Bertotovce, Obyšovce, Nižnia Myšla, Ždaňa, Skároš, Slanská Huta, Bohdanovce, Ďurďošík, Malá Vieska, Kostolany nad Hornádom, až konečně koncem měsíce července usídlily se:

  • Velitelství pluku v Prešově,
  • I. polní prapor převzal střežení polských hranic v úseku Giraltovce,
  • II. polní prapor převzal střežení polských hranic v úseku Lipiany.

 

Následkem toho jest situace 88. pěšího pluku od konce měsíce července až do měsíce října 1919 tato:

  • I. a II. polní prapor, jak výše uvedeno, střeží polské hranice na sever a severovýchod od Prešova.
  • Velitelem pluku je major italské legie Antonín Pavlík. Pluk je ve svazku 3. pěší divize, jejímž velitelem je francouzský generál Destremau.
  • III. polní prapor je na sasských hranicích.
  • IV. polní prapor je ve svazku 109. pěšího pluku v Cíferu u Trnavy.
  • Náhradní prapor 88. pěšího pluku je v Berouně.

 

Úhrnný zásobovací stav celého pluku o 4 polních praporech s náhradním praporem činil v té době: 117 důstojníků, 2803 muže a 272 koní. Dne 5. září 1919 byl ustanoven velitelem pluku francouzský podplukovník Battesti.

Odpoledne v zátišíV tu dobu byly oba polní prapory vzaty z pohraničních úseků a ubytovány v Solivaru u Prešova. Následkem demobilizace ročníků 1887 až 1891 poklesl značně početní stav jednotlivých rot, takže 17. října byla u každého praporu rozpuštěna jedna pěší rota, a to u I. polního praporu 3. rota, u II. polního praporu 6. rota.

Dne 22. října 1919 byl II. polní prapor rozdělen na 36 rekvizičních oddílů a následujícího dne se rozjel jako asistence k rekvizičním komisím v župě spišské.

I. polní prapor odešel dne 25. října 1919 ze Solivaru u Prešova, aby opět převzal střežení hranic v úseku Podolice na sever od Kežmarku.

Velitelství pluku se štábním oddělením a technickou rotou přemístilo se touž dobou do Spišské Nové Vsi.

Od poloviny měsíce února 1920 byl celý pluk (I. a II. polní prapor) soustředěn v Košicích. Kde byl zaměstnán výcvikem a strážní službou. Touž dobou dorazil též III. polní prapor z Terezína za plukem na Slovensko a ubytován v Obyšovcích u Košic.

Dne 22. března 1920 ustanoven zatímním velitelem pluku podplukovník Miloš Horlivý místo francouzského podplukovníka Battestiho.

V Košicích zůstal pluk až do konce měsíce srpna 1920. V době od 20. do 30. června byl následkem nízkých počtů jednotlivých rot rozpuštěn III. polní prapor a mužstvo přiděleno rotám I. a II. polního praporu. Během měsíce července byla rozpuštěna u II. polního praporu 6. rota, takže prapor zůstal pouze o jedné pěší a jedné kulometné rotě. Konečně dne 17. srpna 1920 musel býti rozpuštěn celý I. polní prapor v důsledku demobilizace některých ročníků. Zbytek z něho byl přidělen rotám II. polního praporu.

Dne 30. srpna 1920 odjíždí velitelství pluku, štábní pododdíl a velitelství I. polního praporu s důstojníky určenými pro výcvik nováčků do Berouna. II. polní prapor zůstává nadále na Slovensku; přemístil se tou dobou do Smižan u Spišské Nové Vsi, kde byl služebně podřízen veliteli 37. pěšího pluku v Levoči.

12. října 1920 byla v Berouně provedena prezentace nováčků, prvního to ročníku odvedených a nastupujících službu v československé armádě. Nováčci celého pluku zůstali v Berouně soustředěni v tzv. výcvičném praporu.

Rok 1921 je prvý, v němž se stabilizovaly dosavadní více méně válečné neb alespoň poválečné poměry pluku v poměry mírové. Dne 12. ledna 1921 po výcviku nováčků rozpuštěn tzv. výcvičný prapor a postaveny definitivně I. a III. polní prapor. II. polní prapor detašovaný dosud na Slovensku, jenž přesídlil tou dobou ze Smižan do Krupiny (župa Hontská), byl rovněž doplněn nováčky.

V Berouně je tudíž nyní posádkou velitelství pluku, technická rota, štábní pododdíl, I. a III. polní prapor. V měsíci dubnu vrací se ze Slovenska do Čech konečně i II. polní prapor a vykázána mu za posádku Praha, kde byl ubytován v kasárnách Roháče z Dubé.

 

 

Zpracoval Jirka



Prameny:

Monografie Hořovicka a Berounska, kapitán Zdeněk Prokop, 1930
www.wikipedia.org